Historie v čase
Surový ráz pohoří Českého lesa vás uchvátí svou panenskou přírodou a zahalí nejen do tajemných vzpomínek na zaniklé vesnice v pohraničí, ale dá vzpomenout i na dobu středověké Zlaté stezky. Nahlédněte do časové osy historicky významných událostí v Českém lese.
Drobné historické nálezy nám ukazují první zmínky z období pozdního paleolitu (10 000 let př. n. l.), archeologicky je tato oblast díky nepropustnosti lesů málo probádaná. Počátky prvních archeologických výzkumů Českoleska souvisí s oblibou sběratelství.
V odborných kruzích je považován za kultovní nález bronzového vozíku v jedné z Mohyl blízko Milavče u Domažlic. Zde byl objeven také bronzový meč a velká amforovitá nádoba z bronzového plechu. Díky restaurátorům ji můžeme dnes spatřit v muzeu v Mohuči. Ve sbírce Muzea Chodska v Domažlicích se nám dochovaly kotlíky a amforky. V Muzeu Českého lesa v Tachově je k vidění sekeromlat a sekera z pozdní doby kamenné.
Období nárůstu osídlení především Domažlicka, který díky nehostinným klimatickým podmínkám nebyl trvalejšího rázu, kolonizační proces narážel také na neshody dvou etnik - české a bavorské strany. Podél stezek vznikaly po obou stranách, české i německé, strážní opevněné body, ale zemská hranice byla neustálená a pohyblivá. Docházelo ke střetům zájmů českých knížat a sousedů z Bavorska a Horního Falce. Velkým vojenským střetem byla bitva knížete Břetislava I. s německým císařem Jindřichem III. u Brůdku v roce 1040, kde zvítězila česká vojska.
Docházelo také ke klášterní kolonizaci a vzniku prvního západočeského kláštera benediktinů v Kladrubech v roce 1115 a klášteru premonstrátů v Teplé v roce 1193. Proměny vesnických osídlení, které měli noví feudální vlastníci na starosti, se urychlily a začala se tvořit menší městečka. Již Kosmova kronika zmiňuje jedno z nich – Bělá nad Radbuzou, která bývala jedním z center Chodů.
Strážci zemské hranice v oblasti Českého lesa obsadili pásmo od Všerubského průsmyku až na Tachovsko. První zmínka o Chodech se nachází v Dalimilově kronice ze začátku 14. století. Historici je považují za obyvatele srbského původu, čemuž nasvědčuje i nejstarší sídliště Chodů na chodském území u Srbic. Chodové měli svá vlastní privilegia, svůj soud a svého rychtáře. Ta však postupným vznikem opevněných hradů a měst a kolonizací německého obyvatelstva zanikala. Za vlády Přemysla II. Otakara došlo k založení královských měst Domažlic a Tachova. Docházelo k mohutné výstavbě hradů – Hrad Přimda, Bašta hradu v Tachově, Nový a Starý Herštejn nebo Hrad Rýzmberk.
Rivalita o císařskou korunu mezi Karlem IV. a Ludvíkem IV. z Bavor vyvolala zvýšený vojenský zájem Lucemburků o západní Čechy a jejich obranu před sousedy. Karel IV. nedokázal zcela realizovat jeho záměr o „Nové Čechy” spojením Tachova, okolních vsí a věna své manželky Anny Falcké (Horní Falce). Díky častému putování tímto krajem z Prahy do Norimberka dal základ vzniku „Norimberské stezky“.
Křížová výprava s číslem čtyři, organizována říšským sněmem a papežem měla postupovat od Norimberka přes Cheb a Tachov, ale nakonec se křižáci rozhodli pro dobývání Stříbra. Avšak husitská vojska pod vedením Prokopa Holého zareagovala rychle a křižáky od bran Stříbra vyhnala. Ti si svoji porážku nenechali líbit a v podobě páté výpravy začali obléhat 1. srpna 1431 Tachov, pustošili široké okolí, vypálili městečko Brod, dalších 200 vesnic a dokonce část Domažlického předměstí. I tuto výpravu husité 14. srpna odrazili.
Husitské války měly za následek velké posuny v držbě pozemkového majetku, zanikly arcibiskupské majetky Horšovského Týna, ve Velkém Boru a omezení postihlo i Kladrubský klášter. Války husitů sice přispěly k počeštění měst i v pohraničí, ale vrchnost začala zvát nové německé kolonisty.
Odprodání statků německé šlechtě mělo za následek nástup Habsburků. Došlo k rozvoji hospodářského podnikání s velkým využitím bohatství lesů, vytěžování dřeva, které sloužilo nejen jako palivo, ale také pro potřeby sklářských a železných hutí. Toto období nazýváme jako sklářská expanze. Můžeme zmínit například nejstarší z nich Starou Huť u Rybníka, Eisendorfskou huť, Štraskou, Horní nebo Karlovu Huť. Pálení dřevěného uhlí v milířích sloužilo i jako redukční činidlo při tavení železných a zinkových rud.
Odvětví železářství dosáhlo v důsledku poválečné poptávky po železe velkého rozmachu, železářské huti vznikaly zejména v lokalitách Horšovský Týn a Trhanov. Lesy dávaly obživu řemeslníkům, zejména dřevorubcům, truhlářům a kolářům. Také zde probíhala těžba stavebního kamene. V neposlední řadě nesmíme zapomenout na vodohospodářskou oblast, kdy docházelo k zakládání rybníků. Vodní síla lesních potoků se využívala pro leštírny, brusírny skla, hamry a mlýny.
Tento rozmach hospodářství v oblasti podnikání měl za následek zbohatnutí místních podnikatelů, což neuniklo německé straně a vyústilo ve vpád bavorských vojsk. Docházelo k reformám osvícenského absolutismu a rušení klášterů. Národnostní zápas mezi Čechy a Němci pokračoval i v 19 století.
Přichází světová hospodářská krize a nejhůře zasaženými místy byla právě osídlená neněmecká okrajová území českých zemí. Negativní dopady na export řemeslných výrobků byly značné a podpořilo to u sousedů silné protičeské nálady a vznik Sudetoněmecké vlastenecké fronty. Bylo zapotřebí střežit hranice a mobilizovat síly na obranu ohrožené republiky. Západočeské pohraničí bylo dějištěm největšího odporu zfanatizovaných henleinovců proti republice po Hitlerově projevu v Norimberku. Až vyhlášením stanného práva a zákazem činnosti sudetoněmecké strany došlo k uklidnění situace.
Na utváření Českého lesa se podílelo i vztyčení „Železné opony“ po únoru 1948. Do přísně střeženého pohraničního pásma od té doby nesměl nikdo kromě pohraničníků. Hrubé násilí, elektrické zábrany, minová pole, to vše bylo symbolem Českého lesa až do roku 1989, kdy došlo k pádu Železné opony. Vysídlené vesnice byly nadobro vymazány z povrchu země. Čtyřicetiletá vláda komunistické strany se velice negativně podepsala na rozvoji oblasti Českého lesa a zanechala obrovské kulturní a sociální škody.
Hned po zrušení hraničního pásma v roce 1989, kdy se široké veřejnosti stala tato dlouho utajovaná oblast přístupnou, vznikl v roce 1990 první návrh na přípravu Chráněné krajiny. Díky dlouhotrvajícímu zákazu přístupu se nám tak dochovala unikátní přírodní krajina, s velmi nízkou hustotou osídlení, téměř jako v době středověku. Z kopců hustých lesů jen sotva spatříte světla lidských obydlí. S nízkým osídlením má co dočinění i větší dojezdová vzdálenost do měst, vysoká nezaměstnanost a chybějící nabídka škol poskytujících vyšší vzdělání.