ZANIKLÉ OBCE
Vypravte se do míst, kde se čas zastavil a divoká příroda si vzala zpět to, co člověku před staletími propůjčila. Oblast kolem Železné ukrývá fascinující i mrazivou historii – po vybudování zakázaného pásma zde z map i zemského povrchu zmizely desítky kvetoucích vesnic, sklářských hutí a osad. Dnes zde mezi hlubokými hvozdy můžete objevovat kamenné základy starých stavení, odkrývané ruiny kostelů, ovocné aleje i zapomenuté studánky. Navštivte místa s neopakovatelným genius loci, kde ticho vypráví silné příběhy česko-bavorského pohraničí.
PLEŠ – KRÁLOVNA ZANIKLÝCH OBCÍ ČESKÉHO LESA
Paměť planiny: Místo, kde ticho vypráví silné příběhy
Vysoko na odlesněné náhorní planině Českého lesa, jen pár kroků od bavorské hranice, stávala kdysi kvetoucí horská vesnice Pleš. Žilo zde přes tisíc obyvatel a obec kypěla životem – fungovala tu vyhlášená sklárna, škola, mlýny, celnice, tradiční hostinec i dva majestátní kostely.
Po druhé světové válce a neúprosném vybudování zakázaného hraničního pásma však potkal Pleš mrazivý osud desítek pohraničních sídel. Byla plošně srovnána se zemí a na desetiletí téměř zmizela z map i lidského povědomí.
Dnes je Pleš neobyčejně podmanivým místem s neopakovatelným genius loci, které nabízí hluboké ztišení i panenskou přírodu. Zásluhou původních rodáků a lokálních nadšenců byly ze země postupně odkryty základy hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele a pietně obnoven starý hřbitov, kde pozorné oko objeví i symbolický hrob s trnovou korunou z ostnatého drátu, věnovaný památce slavného místního převaděče a hajného Josefa Zíky.
Duchovní rozměr navrátila celé planině nově postavená a vysvěcená kaplička, jež stojí přímo na místě původního pseudogotického chrámu Panny Marie Pomocné.
Jedinou stavbou, která ušetření demolice přežila jako zázrakem, je někdejší hájenka. Ta dnes slouží jako penzion a restaurace.
Celá oblast je navíc obklopena vzácnými rašeliništi a podmáčenými loukami přírodní památky Veský mlýn, odkud se otevírají úchvatná panoramata do české i bavorské krajiny. Pleš tak představuje dokonale dostupný a nezapomenutelný cíl pro všechny, kdo hledají klid, historii a neporušenou přírodu.
ELEGANCE PANSKÝCH LOVŮ ZMIZELÁ V MECHU
Romantické srdce hvozdů: Zapomenutá elegance Dianina dvoru
Uprostřed hlubokých a tichých lesů nedaleko obce Rybník se skrývá jedno z nejromantičtějších míst celého Českého lesa – zřícenina bývalého loveckého zámečku Dianin dvůr, německy nazývaného Dianahof.
Své jméno získal po římské bohyni lovu a v 18. století jej nechal postavit hraběcí rod Stadionů jako pohnutou oázu klidu pro své lovy a kratochvíle. Později kolem zámečku vyrostla i malá lesní osada se sídlem lesního úřadu, která dodávala tomuto odlehlému koutu jedinečné kouzlo a čilý společenský ruch. Tragický zvrat však přinesla druhá světová válka a následné vysídlení českého pohraničí. Zámeček i přilehlé stavby byly po vybudování zakázaného hraničního pásma opuštěny a vydány všanc zkáze. Stavby bez údržby chátraly a postupně splynuly s okolní přírodou.
Dnes zde zpoza stromů a vzrostlých břečťanů tajuplně vystupují dochované kamenné zdi, obvodové zdivo hlavního paláce i torza hospodářských budov. Procházka k Dianinu dvoru nabízí neopakovatelný zážitek a silné genius loci – spojení pohnuté historie, panského luxusu zašlých časů a nadvlády divoké přírody. Místo je skvěle dostupné po značených turistických i cyklistických trasách a představuje ideální zastávku pro každého, kdo chce v tichu lesa objevovat skrytá tajemství česko-bavorského pohraničí.
ZMIZELÁ KRÁSA V ÚDOLÍ HUŤSKÉHO
Příběh Valdorfu: Od sklářské slávy po romantický zámeček
Jen necelé tři kilometry od Železné, v romantickém a hlubokém údolí Huťského potoka, stávala osada Valdorf (německy Waldorf nebo Walddorf). Její historie se začala psát už na konci 17. století, kdy zde vznikla věhlasná sklářská huť vyrábějící jemné bílé tabulové sklo. Kolem sklárny si lesní dělníci a sklářští mistři vystavěli malebné domky podél cesty a vzkvétající vesnička postupně získala své pevné místo v historii pohraničí. Když sklářská výroba časem utichla a provoz v kraji se proměnil, vyrůstala tu na základech staré pily nová dominanta – půvabný romantický lovecký zámeček s roubeným patrem a rozlehlým lesním parkem, který nechal postavit šlechtický rod Koců z Dobrše.
Osudový zvrat však pro Valdorf znamenal konec druhé světové války, odsun původního obyvatelstva a následné zřízení zakázaného hraničního pásma. Malebný zámeček v pohnutých dnech konce války vyhořel a celá vesnice byla v padesátých letech minulého století plošně srovnána se zemí.
Dnes je někdejší Valdorf tichým a hluboce podmanivým místem, kde divoká příroda pozvolna pohltila stopy lidské práce. V mechu a mezi stromy zde pozorný poutník stále objeví torzo kamenného zdiva panského zámečku, základy starých stavení i tajuplná ramena Huťského potoka. Místo leží jen kousek od dnešních turistických tras a nabízí dokonalou zastávku pro každého, kdo chce na vlastní kůži pocítit mrazivou atmosféru zapomenutých koutů Českého lesa.
PO STOPÁCH ZAŠLÉ SLÁVY SKLÁŘSKÝCH MISTRŮ
Zářivé dědictví lesního skla: Arnoštova leštírna
V okolí Lesné se po staletí psala fascinující kapitola česko-bavorského sklářství. Zdejší husté lesy poskytovaly dostatek dřeva a dravé vodní toky zase potřebnou sílu pro pohon unikátních leštíren a brusíren skla.
Srdcem této tradice byla osada Arnoštovo Údolí (Ernstberg) a místní leštírna, v níž sklářští mistři s neobyčejnou trpělivostí proměňovali surové tabule v zářivá zrcadla a čiré sklo vyhlášené po celé Evropě. Stejně jako mnohá jiná sídla v pohraničí však i toto místo po druhé světové válce utichlo, obyvatelé odešli a průmyslové objekty pohltilo zakázané pásmo.
Dnes tímto tajuplným krajem prochází šestikilometrový okruh Naučné stezky Sklářství, který návštěvníky zavede z Lesné přes Knížecí Huť až k samotným pozůstatkům Arnoštovy leštírny. Uprostřed divoké přírody u Huťského potoka zde zůstaly zachovány unikátní kamenné základy a torzo vzácného rotačního lešticího stroje, který je němým svědkem tehdejší technické dokonalosti. Procházka po stezce nabízí neopakovatelné spojení čisté přírody Českého lesa, nostalgie starých řemesel a podmanivého ticha, kde můžete při troše pozornosti zahlédnout i vzácné obyvatele zdejších lesů – od lesních netopýrů po skryté lesní tůně.
VÝLET ZA ZAPOMENUTÝMI PŘÍBĚHY NA BYSTŘICKÝ VRCH
Bystřice: Tiché vzpomínky pod korunami starých sadů
Jen kousek od Železné, na prosluněných svazích Bystřického vrchu, se rozkládala horská osada Bystřice (německy Fichtenbach). Vzkvétající vesnička s malebnou kaplí, školou a tradičními kamennými chalupami byla domovem několika desítek obyvatel, kteří zde žili v úzkém sepětí s drsnou, ale krásnou přírodou Českého lesa. Pohnuté události po druhé světové válce, poválečný odsun a neúprosný vznik zakázaného pásma však zpečetily i její osud. Lidé museli odejít, chalupy byly srovnány se zemí a z dosud živé osady se stalo území nikoho.
Dnes je Bystřice jedním z nejdojemnějších a nejčistších míst v celém příhraničí. Zmizelé domy zde nepřipomínají jen mechem obrostlé kamenné základy či staré litinové křížky rozeseté v krajině, ale především majestátní ovocné aleje a sady. Tyto staré stromy každoročně kvetou a plodí dál jako tiší svědkové lidských osudů, které se zde odehrály. Procházka na Bystřici nabízí pohlazení po duši, hluboký klid, nádherné výhledy do okolní krajiny a tohoto zapomenutého koutu domova.
FRANČINA HUŤ – ZTRACENÁ SKLÁŘSKÁ OSADA
Místo, kde divoká příroda pohltila lesk sklářských pecí
V hlubokých lesích nedaleko Železné stávala osada Frančina huť, jejíž osud byl od počátku spjat s tvůrčí energií a drsným životem sklářských mistrů. Zdejší sklárna, založená v 18. století a pojmenovaná po hraběnce Francesce Cukrové z Tamfeldu, produkovala vyhlášené sklo a vdechla život celé malé komunitě. Kolem hutě postupně vyrostly chalupy, hostinec i lesní obydlí. V době svého největšího rozkvětu na začátku 20. století měla tato „ves ukrytá v lesích“ přes 160 obyvatel, vlastní trafiku i malou školní pobočku pro více než čtyři desítky místních dětí. Ještě ve 30. letech zde žilo v necelých třech desítkách usedlostí na 157 obyvatel.
Jak už to ale v tomto příhraničním kraji bývá, zlatá éra sklářství postupně odezněla a finální tečku za běžným životem vesnice napsala druhá světová válka, odsun obyvatelstva a následné neúprosné vybudování zakázaného hraničního pásma, v jehož důsledku byla osada v 50. letech srovnána se zemí.
Dnes je Frančina huť podmanivým místem, kde se pohnutá historie dokonale rozpustila v divoké přírodě. Procházka po někdejších mýtinách nabízí neopakovatelný pocit objevování – v mechu a pod vzrostlými stromy tu vnímavý poutník stále tuší kamenné základy starých stavení, terénní valy, pozůstatky sklářské výroby i starý náhon s rybníčkem. Místo však nezůstalo zcela bez života. V letních měsících se na zdejší mýtině usazují skautské tábory, které do ticha hvozdů na čas vracejí dětský smích, praskání táborových ohňů a novou energii. Frančina huť je tak ideálním cílem pro všechny návštěvníky, kteří chtějí sejít z rušných tras, nadechnout se absolutního ticha a na vlastní kůži zažít magii zapomenutých koutů Českého lesa.
Jste připraveni
k nám zavítat?
